Recenze na film Dunkirk (Dunkerk - Christopher Nolan 2017)

Christopher Nolan natočil válečný hit, který trhá kasovní rekordy. Bohužel, po prvotním nadšení z audiovizuálních orgií přichází vystřízlivění a spousta WTF. 

Asi nejlepší pro film je odprostit se od obecně vžité představy, jak má vypadat velkofilm z války. Tohle je prostě Nolan, takže očekávat válečné drama je jednoznačně špatně. Nejde ani o to, že ve filmu chybí výraznější postavy. Režisér si sice napsal i scénář, ale úplně vypustil dramaturgii. 

Divákovi jsou na jedné straně předkládány nádherné detailní obrazy, v nich ale uzří moderní budovy, postavené dlouho po válce, snad v každém větším záběru na pláž, vyloženě arkádové letecké souboje (pilot letí, pilot uvidí nepřítele, pilot sestřelí nepřítele, pilot letí), celá scéna plachtění se Spitfirem nebo Hardyho nelogický hrdinný konec (pozor, toto není spojler!). 

Co nefunguje, jsou davové scény (na pláži má být cca. 400000 vojáků a kromě velkých celků, kde je vidět skrumáž postav to vypadá, jakoby by tam stálo několik větších oddílů v počtu stovek lidí. Stovek jednotlivců, nikoliv stovek tisíc. Stejně tak příjezd flotily záchranných lodí působí jako záběry ze srazu oddílu jachtařů na Lipně a ne jako obří záchranná operace. 

Film ve výsledku překvapivě zachraňuje a zlepšuje výsledný dojem jeho stopáž. U té jediné projevil tvůrce Dunkirku soudnost a díky tomu nestihne diváka otrávit. 

Pokud váháte, jestli jít na Dunkerk do kina nebo ne, pak říkáme ano. Jen nesmíte očekát výpravnou filmovou podívanou do roku 1940 a poctu největší námořní záchranné akce nejen námořní historie, ale právě jen v úvodu zmíněný letní hit.

Ale třeba natočí sequel Dunkirk 2: Revenge o vylodění na téže pláži v roce 1944 a bude to úplně jiná jízda.